Jó někdy když tmou k domovu se brodívám
Do kanálu, kde fakt bydlím skoro sám
- zas hraji svou hru !
Chtěj odstranit silou a zničit nás
Občas mi po zádech z toho běhá mráz
- když hraji svou hru !
Já zabít se však nechci nechat
Rodinu tu mám
Svý krysy věčně hladový
Jim přece nenechám
Vyšlo slunce, vítám proto nový den
Co bylo včera, dnes se zdá jak špatný sen
Jak horor
Proč nás bezdomovce chtějí vyhnat ze všech měst
Co jsme komu udělali – zač ten trest
Ten teror
Pro kousek chleba co si ukradnem
A pro týden prošlou konzervu
Pro kouř z vlhkejch, levnejch cigaret
Mám mít místo mozku kulku
Jednu z posledních chvil proto strávím modlitbou
Svou, svou, svou, svou
Slyším jejich kroky, už si pro mě jdou
Jsou, jsou, jdou, jdou
Na svou matku vzpomenu nakonec
Mou, mou, mou, mou
Pohádky, že nejsou dobrá věc
Lžou, lžou, lžou, lžou
V tom do ulice zavál náhle čerstvý vítr
A já v tu chvíli dostal zas chuť žít
A mít svou čest
A zabít v svém srdci hlodající bol
A nebýt už jen cizopasný hnusný mol
Zas mít svou čest
Svůj život nechám otisknout třeba N.Y. Times
Že není tady jenom blahobyt, že není tady mezi vámi jenom fajn
Jednu z posledních chvil ...
Já skončím jako vy, jenom jedno lepší mám
Že až v týhle stoce zhebnu, krysy hlady nenechám
Já nakrmím je sám