(M. Procházka)
Nezvyklé ticho před bouří
Paprsky slunce přimhouří
Oči tvé, z nichž čiší strach
Během pár chvil uvidíš dál
Po bitvě každý generál
Jen mrtví obrátí se v prach
Nese tě kůň co máš ho rád
A kdybys jednoho dne pad
Tak komu máš ho vlastně dát
Hle – nepřítel, tak po něm střel
A ne abys přemýšlel
To mohlo život by Tě stát
Těžko říct kdo je vítězem
Jen krví nasycená zem
Snad jediná zná tajemství
Válka je karban se smrtí
Míň vítězů víc obětí
A karty bývaj značený
Nepřítel na ústup se dal
Tuhletu bitvu raděj vzdal
Už stála příliš mnoho ztrát
Chce se ti smát, v tom výstřel pad
A zavrtal se do tvých zad
Takhle jsi nechtěl umírat – NE !!!