(M. Procházka)
Mám holku co mě nutí žárlit den co den
I když je trochu děvka, blázen do ní jsem
Ty její nízký pudy mám strašně moc rád
Jenže co dělat, když mi pořád nechce stát
Nádherná, tak trochu šílená
Ona snad líp mě zná
Než moje máma co mě porodila
Stále dál svý temný touhy má
Ten pocit prázdnoty jí dobře nedělá
Jedno mi řekla, že už víc mě nechce znát
Já s hubou dokořán jak vůl jsem zůstal stát
Víc o ní neslyšel jsem jenom pán bůh ví
Jestli nešla vydělávat do Dubí
Kdo chce tvou lásku mi vzít
A odnést pryč z mých dlaní
Pro co měl bych pak žít
Než pro tvý polaskání